foto:LAZI, www.sumava.eu
Jelenovitým chybí přirozený predátor, proto jejich populace podléhá lidské regulaci, konkrétně plánu lovu. Ten se pracovníkům Správy Národního parku Šumava podařilo v loňském roce splnit. Cílem lovu v Národním parku Šumava je udržování populace v rozmezí stanoveného minimálního a kmenového stavu a v přirozené struktuře, kde je důležitý správný poměr pohlaví a věkového zastoupení. Poplatkový lov je v národním parku vyloučen, proto redukce jelení zvěře probíhá v režii Správy NP Šumava a zajišťují ji výhradně kmenoví zaměstnanci.
V plánu lovu na rok 2013 bylo stanoveno 700 kusů jelení zvěře. Lesnímu personálu Správy šumavského parku se pro letošek podařilo plán překročit a v tomto ohledu šumavští lesníci dosáhli jeden ze čtyřech nejlepších výsledků v dějinách Správy Národního parku Šumava.
Plán lovu jelenovité zvěře (jelen, laň a kolouch) s uvedeným počtem kusů pro každý rok stanovuje Poradní sbor ředitele Správy NP a CHKO Šumava. Tento orgán odborníků složený z lesních hospodářů a zoologů určuje pravidla související s péčí o veškerou zvěř v lesích parku.
„V parku chybí jelenovitým přirozený predátor, kterým býval medvěd nebo vlk. Proto musí početní stavy, v rámci péče o lesní ekosystémy, regulovat lesníci. Kdyby se tak nedělo, přemnožená jelení zvěř by v lesích nadělala velké škody, zejména okusem žádoucích dřevin jako je jedle a buk. To jsou pak škody nejenom přírodního, ale také ekonomického charakteru,“ vysvětluje Jiří Mánek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava. Přemnožená jelení zvěř navíc ohrožuje i chráněné druhy živočichů, kteří žijí v šumavských lesích. „V nepřiměřeně vysoké koncentraci, může negativně ovlivňovat i populaci tetřeva hlušce,“ uvádí Jan Kozel, náměstek ředitele Správy NP a CHKO Šumava pro lesní ekosystémy.
„Počty zvěře v honitbách jsou palčivým problémem téměř celé České republiky. Myslivecké plánování u nás totiž obecně vychází z nereálných čísel a většinou neodráží skutečný stav populací zvěře v přírodě. V národních parcích, a tedy i na Šumavě, je situace podstatně jednodušší. Početnost zvěře by zde měla přednostně odpovídat stavu přírodního prostředí (zejména lesního) a ne tak, jak je tomu většinou jinde, tedy tabulkově vypočteným hodnotám,“ uvádí prof. Ing. Jaroslav Červený CSc. z Fakulty Lesnické a dřevařské České Zemědělské univerzity v Praze, který je členem Poradního sboru ředitele Správy NP a CHKO Šumava.
Na území Národního parku Šumava žije v letním období zhruba patnáct set až dva tisíce kusů jelení zvěře, z jejích přirozených predátorů žije na Šumavě pouze rys ostrovid. Ten se na redukci jelení zvěře podílí asi jen třemi procenty.
Na jeden ulovený kuse se podle statistik musí lesník do lesa vypravit v průměru jedenáctkrát, Je to tedy časově náročná záležitost. Letos prý lesníkům pomohla i zima chudá na sníh a plán překročili o 10 %.
„Při započtení úhynu jsme k 31. lednu ulovili 764 kusů jelena evropského,“ uvádí Adam Jirsa, Jirsa, který má péči o jelenovitou zvěř v Národním parku Šumava na starosti, s tím, že do plnění plánu lovu se započítává i zjištěný úhyn zvěře, například i zvěř sražená autem či vlakem.
Počty zvěře pro určitou honitbu, což je územní jednotka pro hospodaření či péči o zvěř, jsou stanoveny orgánem státní správy v rozhodnutí o uznání honitby, na základě tamních přírodních podmínek.
„Při sestavování plánu lovu je důležité zohlednit podmínky prostředí tak, aby počet zvěře neohrožoval současnou ani budoucí stabilitu lesního ekosytému,“ říká náměstek Jan Kozel a dodává:
„Množství zvěře je v souladu s prostředím, ve kterém žije. Je důležité, aby nedocházelo k nepřiměřenému okusu stromků nebo ohryzu a loupání stromů. Pokud chybí přirozený regulátor, musí jej nahradit lov,“ uzavírá Jan Kozel.
-tz nps-
